Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Americkí nestori stoner/doom žánru poctili Košice svojou návštevou v trocha neštastný dátum finále majstrovstiev sveta v hokeji, čo ovplyvnilo aj účasť, ktorá sa dala definovať jednoduchým prívlastkom - žalostná. Nepochybujúc o víťazstve českého hokeja som si nenechal újsť jedinečnú príležitosť vidieť tak žánrovo atypickú kapelu akou BLACK PYRAMID v našich končinách je. HERMOPOLIS boli popritom vhodným komplementom koncertného priestoru, ktorý bol vyhradený tento krát v menšom klube 777, ktorý sa nachádza na poschodí tradičného Collossea.
Úvodné pochybnosti o zvuku rozptýlila inštalácia aparátov "Orange" na pódiu. Na druhej strane zamrzelo, že HERMOPOLIS začali pre publikum čítajúce snáď 20 duší hrať zhruba o 20:30, čo zmenšovalo časopriestor pre ťažiskovú kapelu večera. Hovoriť o Poliakoch ako o predkapele nie je asi celkom správne, nakoľko zahrali ekvivalentný set s veľmi energickou porciou žánrovo jasne definovaného materiálu, ktorý bol možno trocha viac smerovaný do doom oblasti. Zároveň bol obzvláštnený poriadnou porciou psychedelických prvkov aj antickou estetikou. Gitara, basgitara, bicie a vokál stačili na vytvorenie pôsobivej atmosféry v expanzívnom luxusnom zvuku. Ten bol maximálne úderný, čitateľný a podporený razantným výkonom bubeníka. Jednotlivé skladby zneli pomerne inštrumentálne, napriek tomu že som tvorbu kapely nepoznal, tak ma bez problémov strhli do svojho víru. Čas ubiehal pomerne svižným tempom a rozladil ma len zbytočne naťahovaný inštrumentálny záver, ktorý neveselo ukrajoval zo setu BLACK PYRAMID.
Tí sa dostali k nástrojom len pol hodiny pred záverečnou, čo predznamenalo podstatne skrátený set. Najnovší album od BLACK PYRAMID - "The Paths Of Time Are Vast" považujem za vrcholné dielo kapely, o to viac ma tento fakt zabolel. Nástrojové zloženie bolo identické s predchádzajúcou kapelou a zvuková kombinácia aparátu Orange a gitary Gibson LP Studio predznamenávala opäť exkluzívny zvukový zážitok. Ten sa s prvými tónmi úvodnej skladby "Bile, Blame and Blasphemy" dostavil s ohromujúcou energiou. Prvé tóny a úvodný polyrytmus mrazil a devastoval priestor. Z dôrazu na nástroje bola cítiť zohratosť kapely a prirodzené prevedenie každého detailu kompozície do živej koncertnej podoby. Valivý rytmus a expanzia zvuku bola pri nerušenom posluchu skladby poslucháčskou nirvánou, akú často na koncerte človek nezažije a ponúkla momenty, kedy sa akýkoľvek domáci posluch živému prevedeniu nedokáže vyrovnať.
S albumovou novinkou sme pokračovali aj ďalej v gradujúcom vystúpení košatou "The Crypt On The Borderlands", údernou "Take Us To the Threshold" ako aj "The Paths Of Time Are Vast", ktorá strhla naše skromné publikum do extatického tranzu vrátane členov HERMOPOLIS. Záver skráteného setu po večierke patril kratšej a staršej dynamickej kompozícii "Visions Of Gehenna", ktorú výborný zvuk posunul do inej dimenzie. Celkovo zahrali BLACK PYRAMID strhujúci set, ktorý ma pohltil a bude vo mne ešte dlho rezonovať. Osobne to bol až excentrický zážitok, kedy som bol vlastne s tak významnou kapelou na jednom pódiu a jednej úrovni, čo sa veľakrát za život nepodarí. BLACK PYRAMID si v našich končinách zaslúžia určite nejakú publicitu a dúfam, že tento report k nej mierne prispeje. Čerstvú novinku rozhodne každému odporúčam a nebudem ju mať problém zaradiť do svojho tohtoročného TOP.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.
Tato mladá švédská skupina v sobě nese esenci rockového pravěku 70. let stejně jako dravou razanci devadesátek a garage rockovou neurvalost. Občas i hitový potenciál, co mi připomněl pecky od THERAPY?. Výborné retro.
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.